Jozef Kotulič

si myslím, že ten vľavo. Ten postoj a tvár, celý Michal.

ja som z rumunska, teraz som sa len docitala tento clanok...a ma zaujala otazka ci Rudolf Docolomansky bol otec hercu...to neviem vam povedat na isto, ale ako sa rozpravalo tak hej.Slovaci este ziju tych miestach...ale teraz sa nam dari lepsie.

velmi zaujimave :)) V hociakom pripade som z Rumunska, zila som tam 20 rokov, moji rodicia este stale ziju v Rumunsku. Je tam este vela Slovakov, pravda mladez sa roztrusila po svete a tie cisto slovenske dediny su trochu zmiesane, ale rec a zvyky si ti nadherni ludia stale zachovavaju :)

V Rudohoří a nebo " Na Vrchoch", jak říkají místní a označují tímto termínem Gemelčičku a Šarany, žijí stále slovensky hovořící rolníci, o kterých já tvrdím, že mnozí z nich jsou moji příbuzní přes nějaké koleno a nebo jsou spřízněni s těmito příbuznými. Počet těchto lidí klesá i v důsledku vnitřní emigrace ( z Vrchů se odstěhovalo do jiných oblastí Rumunska v 70. a 80. letech několik tisíc lidí a počet obyvatel ve farnosti Gemelčička tehdy klesl na několik stovek ). Pro udržení jejich jazyka je zapotřebí udělat více, je znát vliv elektrifikace a vybavení domácností televizory a rádií, odkud zní pouze rumunština. Jejich slovník je "obohacen" rumunskými termíny, když nemají bezprostřední styk s původní domovinou. Pouze základní výuka je vedena ve slovenském jazyce, na vyšším stupni se vyučuje v jazyce rumunském a odborné termíny znají žáci jen v rumunštině, aniž by znali slovenský ekvivalent. Z těch informací nějak uniká, že první velká emigrace z Vrchů směřovala po I. světové válce do Ameriky, především jižní (Brazílie). Miluji ten jejich ( a i můj) jazyk, kterým kdysi dávno hovořili moji prarodiče a rodiče, strýcové, tety, ujcové, svákové a další a uvědomují si nevyhnutelný zánik minulosti, zvyků, rčení, po nichž se mi tolik stýská. Dokonce se již stalo, že některé písně a zvyky u nich upadly v zapomění a nezpívají se a neudržují ani na svatbách, křtinách a jiných akcích. Návštěva presidenta je jistě významná pro posílení národního uvědomění, ale vzápětí by měly následovat akce slovenského ministerstva školství a kultury nebo jiné instituce pro udržení jazyka, ale i Matice slovenské, pokud jde o zadokumentování kultury. O některých přetrvávajících zvycích jsem se dočetl ještě ze zápisků B. Němcové, která ale o nich hovořila jako o živé kultuře ze svých cest z poloviny 19. století na Slovensko. Některé významové věci lze pro vysvětlení použít i pro český jazyk(!).
Boli časy, boli, ale sa minuli, po maličkej chvíli, míneme sa aj my. Keď sa my míneme, míne sa dedina, po maličkej chvíli míne sa krajina. Keď krajina sa míne , míne sa celý svet (míne=zmizí).